P R O Č ?

 

 

PROČ nejsem ten, který jsem?

PROČ nejsem ve svém postoji pevný, když jsem se rozhodl narodit a přijít sem?

PROČ jsem stále s něčím nespokojený, něco mi chybí, neumím, nevím, nemám, nedostávám?

PROČ jdu sám proti sobě?

 

Protože jsem zapomněl, že jsem, který jsem. A právě takový, jsem dokonalý.

 

PROČ mi stále někdo nebo něco vadí?

PROČ se srovnávám, soutěžím nebo vyrovnávám s jinými?

PROČ se mi nelíbí, jaký jsem a stále vidím nedokonalosti?

PROČ se snažím zapadnout a být in?

PROČ potřebuji skrze jiné ujistit, že k něčemu jsem?

 

Protože jsem zapomněl, že jsem, který jsem. A právě takový jsem dokonalý.

 

PROČ nevěřím sobě, ale svému strachu?

PROČ dělám věci preventivně?

PROČ místo textu nevnímám kontext?

PROČ konzumuji a nevytvářím?

PROČ se nepozastavuji nad věcmi, postoji, názory, pokyny - nepřirozenými, umělými, zkratkovými, povrchními nebo plochými a nejdu po 

           stopách příčiny?

 

Protože jsem zapomněl, že jsem, který jsem. A právě takový jsem dokonalý.

 

PROČ jsem zapomněl na svou tělesnost, božskost a duchovnost?

PROČ nevěřím nikomu a ničemu?

PROČ nevěřím sám sobě?

PROČ věřím a poslouchám dobře míněné rady zvenčí?

PROČ se neptám sám sebe na svůj pocit z toho?

PROČ nedůvěřuji svému samočistícímu, božskému a duchem prostoupenému tělu? A věřím chemickým postupům proti němu?

 

Protože jsem zapomněl, že jsem ten, který jsem. A právě takový jsem dokonalý.

 

PROČ se neptám Vyššího principu v sobě na to, co je pro mě to opravdové, pravé a pravdivé?

PROČ nepátrám po pravdě, ale po prospěchu?

PROČ potřebuji stále k něčemu důkazy?

PROČ se vzdávám síly víry a důvěry?

PROČ nevidím očima dítěte, v úžasu, nadšení, rozkoše, radosti, vroucnosti a důvěry v Život?

PROČ mám tu jistotu, že to co říkám, dělám, kážu, očekávám, rozhoduji, podmiňuji, vychovávám - je pro mé dítě to nejlepší a pravé?

PROČ chci po svém dítěti, aby dělalo a umělo to, co sám nedokážu?

PROČ si myslím, že mé nenaplněné, musí naplnit mé dítě?

PROČ nejsem pozorovatel, ale stále činitel a vykonavatel?

PROČ spěchám a plně tu pro sebe a druhé nejsem?

 

Protože jsem zapomněl, že jsem ... jsou ... a je to ... takové, jaké je. A právě takové je to dokonalé.

 

 

s láskou Táňa