Je listopad ... padá list. Příroda se obnažuje do své nahoty, je krásou těla, kmenů, větví, odnoží ... ukazuje svoji velikost, stavbu, majestátnost a podstatu ... nic nezakrývá, nezahaluje, neskrývá, neobaluje ... dovolí si být nahá a holá, protože ví, že svoji sílu a drahokam nese v sobě, uvnitř sebe sama ... uvolňuje a odevzdává vše, co už přerostlo, dozrálo a ukončilo svůj proces vývoje ... nic strachem nedrží, nelpí, neschovává ... respektuje přirozený cyklus a otevírá se svému uvnitřnění - chystá se na období klidu, ztišení, odpočinku, spánku. Nahota - pro ni neznamená slabost, ale opravdovost. Obnažení se - pro ni neznamená stud a zranitelnost, ale otevřenost a ochotu být tím, kým opravdu je ... ve své síle, kráse, autentičnosti, transparentnosti a pravdivosti ... ví, že má jasný směr a cíl, odolat jakémukoliv vichru, dešti, mrazu, protivenstvím ... nepochybuje, že by to nezvládla ... je jistotou, silou, pevností a důvěrou ...
Nechť obraz listopadový, je každému z nás poselstvím. Když každoročně vzpomínáme na úmrtí svých blízkých v dušičkovém čase, připomínáme si rodovou linii, z které pocházíme a kterou dále následujeme ... otevíráme se myšlence smrti, jako přirozené součástí života ... vítáme vědomí smrti stejně tak, jako vědomí zrození a bytí ...
Pokud se každý z nás vnímá jako božská bytost v našem těle, není možná jakákoliv manipulace z vnějšího světa do našich vnitřních světů, protože se vnímáme jako celiství a ne oddělení, v důvěře v To, co nás přesahuje, v důvěře v sebe a své tělo - chrám našeho božství v nás. Úcta a respekt, který k sobě samým projevujeme se odráží i k jiným, tato úcta n e d o v o l í , aby někdo žil naše životy za nás, protože sami životy jiných nežijeme ... aby někdo říkal, co je pro nás dobré, protože mi sami nevíme, co je dobré pro jiné a jejich život ... aby nám někdo "dobře radil", protože sami nedáváme "dobré rady" na které se nikdo neptá ... cítíme, vnímáme a podle toho žijeme ... v respektu necháme žít jiné, jejich příběh, jejich víru, jejich strach ... vědomi si svého vlastního Já, podvědomě cítíme to nepravé Já jiných, kteří manipulují, omezují, kážou a dovolují si překračovat mez, která není možná k překročení.
Pokud sebe sám vnímám jako tělo oduševnělé, s hlubokou úctou k sobě a živému i neživému, k lidské či němé tváři, nemůžu se nikdy chovat k jiným opačným způsobem.
Pokud sebe sám vidím jako člověka z masa a kostí, nevědomého duchovního přesahu, bez znalosti Vesmírných a karmických zákonů, lehce se může stát, že mě jiní č l o - v ě c i budou brát jako v ě c i , jako maso a kost, s kterou je možné dělat cokoliv, protože to dovolí a ze strachu mlčí, lehce si na cokoliv zvykne, protože to přináší výhody, rozumově si zdůvodní to, co raději nechce cítit ... č l o - v ě c i budou brát vše a všechno jako věci, které se dají koupit, zaprodat, směnit, přemístit, izolovat ... přikázat jim, zakázat či omezit je a umlčet ... pro " naše dobro" ...
S láskou a úctou Táňa