Zkusme si namalovat číslo 8. Jeho malba či psaní od nás podvědomě vyžaduje soustředěnost, koncentraci a tah veden způsobem, který bude dávat stejnou pozornost o k u nahoře i dole s přihlédnutím na s t ř e d o v ý b o d , do kterého se při dokončení čísla 8 vracíme ...
Je to jako v životě ... Naše pravá podstata je Bytí, život, konání ze svého s t ř e d o v é h o b o d u , z pozice srdce, neutrality, rovnováhy s materiálním a duchovním světem - o k e m nahoře a dole ... Než si ale osvojíme toto mistrovství těla, duše a Ducha, zažíváme učení a zkušenosti, kdy jsme spíše ve střehu, v extrému, v živoření a oddělení od sebe samých, od světa viditelného či neviditelného ... volíme tahy jednodušší, kratší, přerušované, dokreslované a postupným zráním, učením a poučením, kdy zjišťujeme, že to stále není ono, se rozhodneme vrátit ke svému mistrovství malby a psaní 8 ... k naší pravé podstatě ...
O tom, jak jsme vycentrováni hovoří náš jistý či méně jistý tah při psaní 8, tak jako jsme jistí či méně jistí ve svém životě ... zda víme, kým jsme, je-li naší realitou důvěra či strach, vnitřní síla nebo bezmoc, klid s t ř e d u či nervozita a roztěkanost ... zda už nepochybujeme a nebo ještě váháme nad tím, zda jsme opravdu bytosti Světla v materiálním světě ....
Pokud jde o rovnováhu, cítím, že vše je d o b r é ... přijímám událost a čin takový jaký je - bez nálepek, vlastních konstruktů, domněnek ... nic není děsné ani úžasné, protože bychom se dívali očima oběti a ponížení či okem pózy a povýšení ... vše se děje pro něco a čas ukáže k čemu to vše bylo dobré a proč bylo to či ono očím skryto ...
Co je pro nás d o b r é ? Nehledejme rady a pokyny zvenku, poznáme to sami ... pocitem. Jme-li tam, kde je nám d o b ř e , s těmi, s kterými je nám d o b ř e , v činnostech, které umíme d o b ř e , v d o b r ý c h myšlenkách k sobě i k jiným, dopřáváme-li tělu d o b r o u s t r a v u , obklopujeme-li se přírodou v její D o b r o t ě , jsme-li v d o b r o t i v ý c h a vděčných vzpomínkách i dokážeme-li d o b ř e a láskyplnně říct Ne, pokud to, co je nám předkládáno nebo nabízeno v nás nevyvolává d o b r o, klid, rovnováhu a příval energie ... to je pro nás d o b r é ...
Při malbě čísla 8 není začátek ani konec. Představme si, že toto číslo ukládáme na pomyslné lůžko, s t ř e d zůstává středem, o k a se přesunují napravo a nalevo - symbolizující naši minulost a budoucnost, také nekonečnost a opakující se koloběh života ... kdy z Jednoty přicházíme a zase se do ní vracíme ... naše těžkosti a bolesti pochází z vychýlenosti ze svého s t ř e d o v é h o b o d u , odpojením se od něj a přikloněním se na jednu či druhou stranu, někdy více duchovní jindy spíše hmotnou, víc řešící minulost nebo stále unikající z TEĎ a TADY do budoucnosti ... až dostatečně odžijeme vychýlenosti, znovu se vrátíme do svého středu, do své rovnováhy ... všichni ... dříve či později ...
Pokud namalujeme číslo 8 oběma způsoby, tedy stojící i ležíci v jednom, vznikne květina ... není potřeba důvěry a víry v naše schopnosti, že se podaří květ ve středu sobě samého propojit ve smyčkách a zákrutách, které tuto kresbu (a nejen ji, ale náš život také) provází ? Není vše, čím v současné době lidstvo prochází, také velkou zkouškou víry? Jiní za nás nic namalovat nemůžou. Pokud jim tu moc dáme, můžeme se pouze dívat na náš život v jejich rukách. Pokud důvěřujeme v naše skryté mistrovství, udržujeme si vnitřní střed - sebe samého v sobě, jsme schopni propojit
o k o nahoře a dole, vlevo i vpravo a zároveň udržujeme a pečujeme o svůj s t ř e d o v ý bod ... rozkveteme ...
S láskou, Táňa